Deník Adély: 2. týden: „Z deníku chronické dietářky“

Zdravím přátelé RESTARTU,

je zrovna půlnoc a já jsem se vrátila z brigády v baru, kde občas pomáhám. Mám tu práci ráda, dostanu se mezi zajímavé lidi a většinou mám i čas poklábosit s přáteli, kteří tam za mnou chodí. Dneska jsem zrovna kolegyni a kamarádce v jední osobě líčila mojí dosavadní, dvoutýdenní cestu s RESTARTEM. Upíjela jsem u toho celý večer vodu s mátou a citrónem, když v tom mi docvaklo něco zajímavého. Ačkoliv jsem ze svého jídelníčku naprosto vyřadila jak sladké, tak i tučné šmakulády a taky alkohol, nic z toho mi vůbec nechybí. Respektive- na nic z vytěsněných potravin jsem si za čtrnáct dní nového životního stylu ani nevzpomněla.

Začala jsem sama v sobě pátrat, čím by to mohlo být.

Moje dietní historie je delší než poslední týden před výplatou. A ačkoliv mám za sebou snad všechno, čemu někdo dal nálepku „Dieta“, (Ano, i tukožroutské polévky, zázračné pilulky a kokteily, hladovky, dělenou stravu, ketodietu, warrior dietu, stravování s přísným hlídáním základních makroživin, bodovou dietu, zónovou dietu, „AdéloTySešFaktUplnejTrotl dietu“…) nestávalo se mi, že bych čepovala jedno pivo za druhým či stála celý večer vedle mísy s gumovými medvídky a neměla vtíravý pocit, že si prostě musím dát. Jelikož je moje inteligence zaplaťpánbůh přeci jen o něco větší, než má pověstný, dřevěný houpací koník, docvaklo mi to poměrně rychle. Poprvé v životě jsem se nevrhla do hubnutí proto, že prostě „MUSÍM ZHUBNOUT“.

Zní to divně- proč by se jinak někdo pouštěl do něčeho takového, když by nechtěl zhubnout? Jenže on je velký rozdíl, když začínáte hubnout proto, že bez deseti kilo dole nevylezete na koupaliště a rozhodně neobléknete pro jistotu ani šortky, nebo proto, že máte sami sebe natolik rádi, že Vám dělá upřímnou radost pracovat na sobě a zlepšovat se. A hlavně! Poprvé v životě jsem se rozhodla nic si nezakazoval. Slíbila jsem si, že pokud budu mít neodbytnou chuť na kousek čokolády nebo tučného sýra- prostě si ho dám. A ejhle? Jakmile se v mém podvědomí potraviny přestaly dělit na „zakázané“ a „dovolené“ přestala mě tahle jídla lákat tak nějak sama od sebe.

Dovolila jsem si pro jednou, konečně naslouchat svému tělu.

Protože upřímně, moje tělo muselo poslouchat moje praštěný nápady posledních minimálně dvaadvacet let. Muselo poslouchat, když jsem držela všechny ty „detoxy“, „sacharidové vlny“, „Bezsacharidové diety“, „očistné kůry“ a podobně. Muselo poslouchat, když jsem si po léta a léta pěstovala poruchy příjmu potravy, když jsem tajně sháněla léky, které jsou výhradně na předpis nebo jsem dřela v posilovně i šestkrát týdně. Hodně svému tělu dlužím, protože i přes všechny tyhle hazardy mi nikdy nevypovědělo službu. Ačkoliv k tomu v mnohých etapách mého života nebylo moc daleko. Rozhodně si zaslouží, abych teď poslouchala já, co si přeje. Moje tělo si zaslouží, abych o něj pečovala kvalitní stravou, příjemným pohybem a abych ho čas od času taky trochu hýčkala. Proto jsem si udělala radost a vyrazila na konci druhého týdne na pedikůru a masáž nohou 🙂

Hrozně moc lidí se mě ptá, kde se vlastně tahle láska k sobě samotné bere.

Ač má moje ego rozměry mrakodrapu, protože ve skrytu duše si vždycky myslím, že vím prakticky všechno, musím bohužel přiznat, že tohle netuším. Sama nevím, kde se sebeláska objevila. Ale možná, že jsem se jen vědomě rozhodla, přestat se trestat. Začala jsem se těšit z vlastní společnosti, začala jsem studovat herectví, což jsme vždycky chtěla. Našla jsem si spoustu zálib, kterým se mohu věnovat i sama se sebou. A hlavně. Na dobro jsem se zbavila toxických lidí ve svém okolí. Jak říká Freud: „Dřív, než si sami diagnostikujete malé sebevědomí a deprese, ujistěte se, že nejste obklopeni idioty.“

Slyšela jsem snad AMEN ? 🙂

Mějte se (rádi)

Vaše Adéla