Deník Adély: 3. týden. Proč se nás od hubnutí snaží „imrvére“ někdo odradit?

Zdravím Vás na konci třetího týdne,

dneska jsem se rozhodla pro zamyšlení týkající se naší motivace při hubnutí. Přeci jenom, když hubnete už třetí týden, jako já, může občas Vaše nezdolné přesvědčení získávat jisté nepatrné trhlinky. Je to myslím logické. Zezačátku jsme namotivovaní, vyzbrojeni do boje novými tepláky na běhání a všechno se zdá jako perfektní plán. Navíc, pokud je Váš úbytek v prvních dvou týdnech velký, navnadí Vás to do další práce sama na sobě. Jenže se úplně hravě může stát to, co se teď děje mně. Na třetím týdnu dostávám pocit, že se váha zastavila. A je to úplně logické a normální. Na racionální rovině vím, že bych se tím neměla absolutně znepokojovat. Ale jakýsi červík pochybností mi v hlavě přeci jen začal hlodat. Navíc o víkendu proběhla velká rodinná oslava, kde jsem trochu ujela s jídlem.

RESTART se nás snaží dostat na cestu nového, udržitelného, životního stylu (ne další redukční diety)

Je mi jasné, že takové věci se stávat budou, a protože RESTART se nás snaží dostat na cestu nového, udržitelného, životního stylu (ne další redukční diety). A v běžném životě zkrátka jsou oslavy. Jsou tam zaváhání a pochybení. Dokonce i to pochybování. Je tam i místy slabší vůle. Hlavně v případě, kdy Vám najednou každý začne servírovat dorty, tučné sýry, šlehačky i Vaší oblíbenou majonézu (jako naschvál) přímo pod nos! Snažím se ale pochopit (a naučit se), že když uklouzneme, je to v pořádku. Důležité je srovnat se a jít dál. Jedna nezdravé jídlo přeci neznamená, že se na hubnutí vykašleme úplně. Jelikož po jednom salátu nezhubneme, tak logicky po jednom dortu přeci nepřibereme 🙂

„Ady, nehubni, prosím. To už pak nebudeš ty…“

A pak je tu ten zajímavý jev, který se objevil hned po té, co jsem vstoupila do programu. Abych Vám úplně vysvětlila situaci, jsem takový ten typ ženy, co má kolem sebe hodně mužských kamarádů. Kamarádů, kteří si ke mě chodí ztěžovat na své manželky, kamarádů, se kterými chodím na striptýz a piju piva až do rána 😀 A najednou, s úbytkem prvních pár dekagramů se snad ze všech mých „chlapců“ staly zastánci a obdivovatelé žen plných tvarů ! Hezky jeden po druhém si mě začali brát stranou a hubnutí mi rozmlouvat! Jeden mi dokonce řekl: „Ady, nehubni, prosím. To už pak nebudeš ty…“  Další zase: „Adél, mě se ale líbíš taková, jaká jsi.“ Polichotilo mi to, samozřejmě.

Ale pokusila jsem se jim vysvětlit, že i já se sama sobě líbím taková, jaká jsem, ale že chci teď pracovat výhradně na sobě a na svém zdraví. Trochu jsme i přešlápla na místě při představě, že při dalším tahu městem budu mít jen čistou vodu, ale pak jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Je-li naše přátelství založeno výhradně na exování piva a jedení kebabu na I.P. PAVLOVA v šest ráno, nebude to asi úplně pevné přátelství. A tak věřím, to tak rozhodně není a kluci mezi sebe pokojně přijmou i Adélu, co si dá jednoho Birella, ale bude se sama se sebou cítit o něco lépe!

Milé dámy, milí pánové, nezoufejte, když se Vám od hubnutí snaží někdo „odradit“, oni to pravděpodobně ti lidé nemyslí vůbec špatně. Držte se své hlavy a přesvědčení !

Slyšela jsem snad Amen ?

Hubnutí zdar

Adéla