Deník Adély: 4. týden „I v ráji pršelo…“

Zdravím přátelé RESTARTU !

Život přináší různé věci, které mnohdy není úplně možné si naplánovat. A to jak pozitivní, tak i negativní. A tyhle neplánované zásahy osudu mohou bohužel občas i ovlivnit naší dobře rozjetou cestu k vysněné postavě a lepšímu stravování.

Pokud čtete pravidelně můj blog a příspěvky, možná jste z nich mohli získat dojem, že všechno jde spolu s programem RESTART úplně hladce, já hubnu kilo z a kilem a ještě si vesele pískám. Ale ani já jsem se nevyhnula menšímu zakolísání. Všechno to odstartovala série oslav v rodině.

Co čert nechtěl, skončila karanténa, začalo léto a v mém okolí se to začalo hemžit jednou oslavou za druhou.

Napřed narozeniny mého spolubydlícího, pak naší společné kamarádky. Pak osmnáctiny mojí sestry, pak pěta-sedmdesátiny babičky. V rámci všech těch akcí jsem se striktně držela daleko od alkoholu. Ale samozřejmě jsem nepohrdla domácí stravou mojí mamky, která sice vyznává racionální výživu, ale přesně podle RESTARTU a jejich receptů nevařila. No a po návratu domů jsem ještě pár dní jela v modu „Stačí přemýšlet hlavou a jíst věci, které mám doma.“ Zkrátka ruku na srdce, zase jsem si jednou začala myslet, že jsme chytřejší než všichni okolo.

Krátký telefonát s Mončou z RESTARTU mě ale vrátil zpátky na zem.

Připomněla jsem si, proč jsem se rozhodla tohle všechno podstoupit. Jednak pro sebe. Abych získala zdravé stravovací návyky, zhubla a cítila se dobře. Ale taky kvůli Vám- abych Vám ukázala, jak to vypadá a co to s Vaším životem udělá, když nastoupíte na „Restartí“ program. A tak jsem vyrazila na nákup a hned večer jsem začala opět vařit podle receptů z programu.

Ono to zakolísání mělo i svoje pozitiva. Jednak jsem se znovu rozjela a nabrala druhý dech a novou motivaci. A jednak jsem se utvrdila v tom, že když něco zkazím, nikdo mi hlavu neutrhne. Důležité je, umět si přiznat chybu a být ochotný ji napravit. A taky (bohužel pro mé nabubřelé lví ego) připustit, že ne vždycky mám pravdu a vím všechno nejlépe.

Pokud se dostanete s hubnutím „na zcestí“, zkuste si jednoduše připomenout, proč jste začali.

( Já si pro tyhle případy před každým velkým projektem v životě píšu deník) Zkuste se také podívat na výsledky, které už máte za sebou (porovnala jsem si fotky ve spodním prádle ) a to Vás zaručeně nakopne k tomu nepolevit !

Držím Vám palce !

Slyšela jsem snad AMEN ?
Vaše Adéla