Panebože, cože? Metabolická flexibilita? To, co zní děsivě, se v těle za normálních okolností děje samo, ve váš prospěch. Vlastně byste díky ní mohli úplně automaticky hubnout a zvládat stres i (peri)menopauzu, pokud se vás týká. Jenže to chce ty „normální okolnosti“, které nemíváme.

Pro základní vysvětlení metabolické flexibility to vezmeme přes auta. Ještě donedávna jezdilo každé buď na benzín, nebo naftu. Pak na trh vtrhly nejen elektromobily, ale také hybridy. A co je pro takové hybridy typické? Dokážou jezdit jak na klasické palivo, tak můžete přepnout tlačítko a využít je jako elektromobily.

A teď pozor: vaše tělo zvládá hybridní pohon stejně tak. Jen místo benzínu a elektrické baterie přepíná mezi glukózou, která je čistým sacharidem, a tuky, přičemž oboje pro něj představuje stejně důležité zdroje energie. Síla, co? I když vám píšeme o spalování tuků a o tom, jak se tělo při únavě dožaduje rychlých sacharidů (glukózy), tohle člověku vůbec nedochází. Zdravé tělo je ale na metabolickou flexibilitu a přepínání mezi dvěma druhy „paliva“ nastavené odjakživa a v každou konkrétní chvíli si jako zdroj energie vybírá to, co je pro něj výhodnější. Jednou sacharidy, jednou tuky.

Přirozené nakládání s energií (které většině z nás nefunguje)

Podle čeho takovou výhodnost tělo vyhodnocuje? Hodně se při tom řídí aktuálním přísunem živin. Těsně po jídle, když vystoupá hladina krevního cukru, tělo sahá energeticky právě po cukrech neboli sacharidech. Jsou nejdostupnější, doslova se nabízí. Inzulin je pak „čapne“ a z krve transportuje do buněk, které si z cukrů dobijí pomyslné buněčné baterky (mitochondrie).

A pak, mezi jídly, v noci, během spánku, a pozor, také během našeho oblíbeného přerušovaného půstu (!), přechází tělo na spalování tuků. Protože spalování není nic jiného než oxidativní (s kyslíkem, který dýcháme) využívání energie uložené v tukových buňkách. Právě tento režim znamená jistotu hubnutí. Jenže tělo se do něj vinou nevhodného způsobu stravování i nezdravého životního stylu s absencí pohybu i svalové práce na čerstvém vzduchu „zapomíná“ bohužel přepínat. Nebo ještě lépe, nemusí do něj přepínat, nic ho k tomu nenutí. Glukózy je pořád dost a tuky coby železná zásoba „nejsou potřeba“.

Nevhodné stravování totiž postrádá bílkoviny, zdravé tuky, vlákninu, zato je nabité rychlými cukry nebo nevhodnými tuky. A jako první na to reaguje právě hladina glukózy v krvi. Vystřelí nahoru, pak zase padá dolů. Slinivka posílá inzulin tak dlouho, dokud to zvládá. S opravdu vysokým nebo trvalým přebytkem sacharidů v jídle není ani těžké se dostat do stavu tzv. inzulinové rezistence.

Tehdy inzulin nechává v krvi část sacharidů ladem, takže hladina cukru v krvi zůstává vyšší – a nejen, že si v tu chvíli „zaděláváte“ na riziko cukrovky druhého typu, ale především vám pořád zůstávají chutě na sladké, těstovinky, pizzu, čokoládku… prostě rychlé zdroje energie. A tělo vůbec nedostává šanci přepínat na spalování tuků, o které stojíte, protože znamená možnost hubnout.

Nadějí by u takové stravy mohl být ještě pohyb, především silový trénink. Protože svaly glukózu milují taky jako zdroj rychlé energie. Proto vás učíme: projděte se po jídle! Nebo udělejte deset kliků o zeď. Protože když to neuděláte, podporujete s nezdravou stravou v zádech inzulinovou rezistenci a odpalujete možnost přirozené metabolické flexibility. Odborníci mimochodem inzulinovou rezistenci označují jako metabolickou rigiditu, což je přesný opak slova flexibilita!!!

Hormony ve zmatku, tělo v metabolické pasti

Navíc, pokud mluvíme o hormonech, inzulin v tom není sám. Když ztrácíte metabolickou flexibilitu, jsou rozladěné i další hormony, které by měly společně držet energetickou rovnováhu.

• Glukagon má za úkol za normálních okolností zvednout hladinu cukru, když jste delší dobu bez jídla. Ale pokud je inzulinu v těle pořád vysoká hladina, glukagon se ke slovu nedostane. A byl by to přitom právě on, kdo by „šel“ a vzal energii z tukových zásob.

• Do hry vstupuje i kortizol, stresový hormon, který při dlouhodobém vypětí zvyšuje chuť na sladké a blokuje zase spalování tuků.

Stejně tak je třeba zmínit leptin a ghrelin, hormony sytosti a hladu, které místo jasně čitelných signálů o tom, kdy máte hlad nebo zda jste se konečně najedli dost, nevědí, čí jsou. Proto mozek přestává číst, kdy máte dost a kdy naopak opravdu potřebujete jíst. A způsobujete si přejídání s přemírou prázdných kalorií a nedostatkem živin.

• No, a pokud jste žena a právě míříte k (peri)menopauze? Tam se situace hormonálně komplikuje, protože estrogen a progesteron hrají opravdu významnou roli právě v tom, jak citlivé vaše buňky na inzulin jsou. Když hladiny těchto hormonů v (peri)menopauze klesají, tělo se stává metabolicky méně flexibilním úplně přirozeně. A je-li flexibilita navíc vypínána i nevhodnou stravou a absencí pohybu, je každá myšlenka na hubnutí marná.

Nevhodná strava (její složení i načasování) stejně jako život bez pohybu metabolickou flexibilitu prostě vypínají. A tělo, které kdysi dokonale fungovalo na hybridní pohon, se vinou těchto faktorů dostává do metabolické pasti. Ztrácí svou původní přirozenou inteligenci, s níž hospodařilo s energií, protože ztrácí schopnost sáhnout si pro energii z tuků. Přičemž navíc platí, že čím častěji se to jednostranné vytěžování sacharidů a opomíjení tukových zásob děje, tím hůř se přepínání obnovuje. A ve chvíli, kdy se celý tenhle systém „zasekne“, začíná začarovaný kruh:

• jste unavení, protože tělo neumí využít uložený tuk,
• máte chutě, protože mozek žádá další rychlou energii,
• a přibíráte, i když paradoxně jíte třeba málo.

Co není, může být. I přirozené hubnutí

Možná si říkáte, jak poznáte, že právě vaše tělo tenhle přepínací mechanismus ztratilo. Je to až děsivě jednoduché. Všechny ty znaky už navíc od nás znáte, jen v jiných souvislostech.

O metabolickou flexibilitu už zřejmě přicházíte, pokud míváte pocit, že bez jídla dlouho nevydržíte, po sladkém nebo těstovinách vás přepadá nečekaná únava, máte pravidelně chutě na cukr nebo kávu a večer se vám těžko brzdí mlsání. Tehdy už tělo jede téměř výhradně „na cukry“. Typická je k tomu také ranní únava (bez ohledu na počet prospaných hodin), výkyvy energie během dne, spojené se střídáním nálad, problém trvale zhubnout i při rozumné stravě nebo paradoxní přibírání z malých porcí. To všechno jsou projevy narušené metabolické flexibility. Nejspíš se vám teď trochu rozbušilo srdce, protože v tomhle „frčí“ až děsivé procento z nás. A ano, opravdu možná i vy.

Teď ale přichází dobrá zpráva. Metabolická flexibilita se dá obnovit. Tělu stačí, když znovu dostane podmínky, pro které bylo evolučně stvořené. Potřebuje opravdu jen přirozený rytmus jídla, pohybu a regenerace. Jakmile mu ho vrátíte, začne znovu fungovat jako dobře seřízený „hybrid“, který automaticky přepíná mezi palivy podle potřeby.

A protože si budete chtít určitě metabolickou flexibilitu pojistit hned teď, cesta k ní vede tudy:
sepsanou ji máte v dalším článku, Metabolická flexibilita: jak znovu obnovit spalování tuků…

A my jsme zvědavé, jak moc po jeho přečtení zrevidujete své současné návyky.
Za nás ty změny stojí za to!!!

Vaše Týna & Monika 🌺

O metabolické flexibilitě se dočtete více tady:

Metabolická flexibilita: jak znovu obnovit spalování tuků

Metabolická flexibilita = podmínka klidné (peri)menopauzy

P.S. 1: Jestli existuje jedna kuchařka, kterou prostě musíte mít doma, je to Restart jídelníček: Jednou provždy.
Obsahuje všechno, co pro dlouhodobé hubnutí a udržitelný zdravý styl potřebujete – 101 receptů, 10 jídelníčků a kompletní metodiku Restartujem®.

P.S. 2: Chcete víc rychlých, ověřených tipů a receptů, které fungují i v reálném životě? Sledujte nás na Instagramu, Facebooku, TikToku nebo Youtubu – tam to všechno žije.

P.S. 3: Znáte naše vlastní proteinové tyčinky a cookies Restartujem®?
✔️ Cookies i tyčinky
✔️ Příchutě: malina, slaný karamel, mák se švestkami a káva
👉 Mrkněte, která bude vaše srdcovka

ODBORNĚ REVIDOVAL: 

Ing. Ivan Mach, CSc.