Nemůžu, nedokážu, neumím… A která z výmluv brzdí vaši změnu životního stylu?

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří mají strach nebo pochybnosti, ale udělají první krok. A pak ti, kteří mají strach nebo pochybnosti… a zůstanou na místě. Možná je čas, abyste se rozhodli, ke které skupině se přidáte vy.

Něco v životě změnit není jen tak. To, co plyne v zaběhnutých kolejích, je svým způsobem bezpečné už jen proto, že je to známé.

A automaticky nastavené procesy jako třeba to, co si dáte k jídlu, jestli se po obědě půjdete projít, nebo se rozvalíte u televize, k tomu zaběhnutému a bezpečnému patří.

Zůstávat v tom „starém“ je i energeticky výhodné. Cokoliv děláte automaticky, ulevuje od přemýšlení, plánování. Šetří to mentální kapacitu i fyzickou energii. Zapadá to do rychlého tempa dne.

A tak nám dál v životě platí: pocit bezpečí + šetření energie = nulová ochota ke změně.

Dokonce i tehdy, když tušíte, že pocit bezpečí je klamný a že vám to staré a „bezpečné“ ubližuje.

Hlavně dokud je to riziko „neviditelné“, ignorujeme ho. Protože dát si rohlík s tunou másla a džemu a pak tuhle snídani zapít sedmkrát v týdnu sladkou kávou opravdu nepředstavuje riziko pro „tady a teď“.

V dlouhodobém horizontu jednoznačně ano. Hladina krevního cukru, krevní tlak, kondice kardiovaskulárního systému… problémy dlouho nemusí být vidět. A o to víc mozek naprosto ignoruje jakoukoliv myšlenku, že by to chtělo změnu.

Kvůli dětem. Zdraví. Menší velikosti. Pohodovějšímu stárnutí…

Pokud si to jen opakujete, ale necítíte to tak skutečně, vaše vlastní hlava vám změnu zadupe do země. A přidá k tomu silné emoce, které vás v odložení změny jen podpoří.

Začnou výmluvy, kterými vlastně sabotujete sami sebe.

• Ty jo, chleba se nikdy nevzdám… Připomíná mi to, jak jsme v dětství vždycky chodili… (tady hlava brnká na nostalgii a vzpomínky)
• Hele, jídlo je vlastně moje jediná radost, na to si fakt sáhnout nenechám. (tady máme emoci zjevného potěšení, o které nechceme přijít)
• Upřímně? Nemám teď vůbec energii zabývat se nějakými změnami jídelníčku, děje se toho tolik! (ozývá se zlost)
• Vždycky, když začnu vařit zdravě, mi to doma všichni hodí na hlavu a mně se smějou, že jím blafy. (problematická je neochota snášet posměch, poznámky a nechat se odrazovat)
• Stejně tomu nerozumím, nechápu, co dělat, aby to fungovalo. A nechci se nic učit, jasný? Nemá to cenu. (rezignace spojená pravděpodobně s nízkou sebedůvěrou)

A někdy přijde taky skoro až dětinský vzdor:

• „Zelenina? Nechci!“
• „Přerušovaný půst? Neznám!“
• „Posilovat? Nebudu!“

Právě v tu chvíli to často se změnami vzdáme. Jsou plné komplikovaných emocí. Ty – zvlášť u jídla – bývají často propojené až do dětství.

A pak v momentě, kdy máte ztratit snídaňové rohlíky s máslem, jako byste ztráceli všechna ta rána u nedělní snídaně, kdy jste si hřáli ruce o hrníček s kakaem.

Když se máte vzdát smaženého nebo sladkého, ke kterému se utíkáte v náročných dnech, jako by vám měly zmizet najednou všechny berličky pro těžké chvíle…

Dokonce i když se bojíte, že se vám jen někdo bude kvůli změně smát, je to stejné, jako když jste se báli, co o vás řeknou, zhruba někdy na základce!

Ať už nastoupí nakonec jakákoliv emoce, je někde v hloubce propojená s tím největším nepřítelem. Se strachem.

Je tu strach ze ztráty známých chutí.

Obavy z omezování se (v jídle) nebo naopak drilu (při pohybu).

Hrůza z toho, že místo božského křupnutí řízku nebo zmrzliny přijde už jen zeleninová nuda.

Je tu i strach z toho, že to zase nevyjde. Protože jste se přece mockrát snažili. Nebo proto, že někdo ukáže prstem a řekne „ty jo, vždyť seš marnej případ?“

Všechny ty strachy jsou jako provazy držící vás na místě, i když toužíte létat.

A přitom: jakmile uděláte první krok, jen po druhém ty provazy povolí.

Bude to bolet? Jo. Někdy jo. Až si třeba budete zvykat na pohyb.

Bolavé můžou být i protesty rodiny nebo vaše vlastní, když se nevyjdou zdravé recepty na první pokus.

Štvát vás chvíli bude i změna nakupovacích zvyklostí nebo vlastní nedůvěra v to, jestli to za to stojí.

Všechno to je OK. Proces změny se odehrává v hlavě, v těle, má mnoho vrstev, kterými je dobré projít s laskavostí, jakou byste coby rodiče nabídli svým dětem. Ale také s nesmlouvavostí, s jakou zase právě děti dokážete provést situacemi, kdy se vám něco nechce.

To je mimochodem také skvělý nástroj. Představte si, že na vašem místě, ve vašem zdravotním stavu a třeba i s vaší nadváhou žije vaše vlastní dítě. Přemýšlejte, jak byste se ho v takové chvíli snažili podpořit na cestě ke změně. A přesně tak podpořte sami sebe.

Pracujte s pochvalou i pevným vedením. Mějte pochopení pro svá zakolísání, ale zas zkuste vstát a jít.

A nezapomínejte, že tu taky máte nás. Nám je jedno, jestli chcete změnit životní styl, abyste konečně začali hubnout, nebo vás vyděsily výsledky z odběrů krve. Nezáleží nám na tom, jestli je vám pětadvacet, nebo se blížíte pomalu roli prarodiče.

Jsme tady, najdete nás takřka nonstop on-line va Facebook skupině. A výhodou metodiky Restartujem®, se kterou pracujeme ve všech našich kuchařkách, ale i přerušovaného půstu, který považujeme za funkční fenomén, je, že je tu takřka pro všechny.

Doufáme, že teď už vás ve změnách nic nezastaví.

Vaše Týna a Monika

P.S.: Velkorysou podporu vám nabídne i náš on-line program Restart hubnutí. Lekce vaření, cvičení, témata, která se točí kolem jídla i psychiky. Vtěsnaly jsme tam opravdu všechno!

A pokud si troufáte na angličtinu nebo slovenštinu, prolistujte si i knížku Forever Strong od Gabrielle Lyon. V češtině bohužel nevyšla, ale za nás je to ohromující studnice motivace i nových vědomostí…